Romancov & spol.: Jak skončil apartheid a proč části lidí dál zní přitažlivě (přepis podcastu)

V přepisu podcastu se mimo jiné dočtete:

• Které země nesou podíl na vzniku systému apartheidu?
• Proč byli Indové klíčoví pro první demokratické volby v Jihoafrické republice?
• V čem se při přechodu k demokracii chybovalo?
• Je rasová segregace v zemi stále problém? A v čem?

Můžeš přiblížit, co volby v roce 1994 pro Jihoafrickou republiku znamenaly?

Byl to konec režimu apartheidu, který se v Jižní Africe etabloval od začátku 19. století. K jeho pochopení je velmi podstatný rok 1910, kdy po dvou velmi krvavých válkách mezi Británií a takzvanými Búry vzniká Jihoafrická unie.

Búrové byli evropští osadníci, drtivá většina z nich pocházela z dnešního Nizozemska a na jihu Afriky se začala usazovat někdy od šestnáctého sedmnáctého století. Tenkrát k tomu docházelo v souvislosti s plavbami Nizozemska do prostoru dnešní Indonésie, kde nizozemská Východoindická společnost byla nesmírně aktivní, pokud šlo o obchod nejen s kořením nebo látkami.

I z toho důvodu začal nejjižnější výběžek Afriky sloužit jako přirozený záchytný bod. Lodě se tam mohly uchýlit do dobře chráněného hlubokého kotviště, kde bylo možné provést jejich nezbytné opravy či doplnit zásoby vody a jídla. A protože Nizozemci byli extrémně orientovaní na profit, jejich prvotní představou bylo, že loď na toto místo připluje, pět dní na něm zůstane a potom popluje dál do jihovýchodní Asie. Nakonec tam ale kotvily většinou třicet dní, jelikož všichni toho měli z cesty plné zuby.

Podstatnější nicméně je, že jakmile Evropané začali pronikat do okolí bezprostředně ležícího mimo zátoku, zjistili, že je to obrovská, bohatá, jaksi panenská země. A tak se z lidí, kteří tam od začátku byli a fungovali jako mechanici pro lodě, postupně stali osadníci.

Ředitelé Východoindické společnosti se tomu sice snažili zabránit, po čase však zjistili, že to ovládnout nemohou. Vznikla osadnická kultura a Nizozemci začali žít v prostoru Kapska, jak se mu tehdy začalo říkat.

Jak ale do Asie pronikali i další Evropané včetně Britů, začaly si země uvědomovat význam tohoto místa. Nakonec však v sérii velmocenských konfliktů osmnáctého a devatenáctého století přešlo Kapsko a jeho vlastnictví na Velkou Británii. Jakmile ale bylo jasné, že se nejjižnějšího výběžku Afriky zmocnili Britové, původní bílí obyvatelé, Búrové, se rozhodli, že chtějí žít po svém. V rámci procesu, kterému se říká velký trek, se proto sebrali a odtáhli hlouběji do vnitrozemí.

V téhle souvislosti i v souvislosti s velmi důležitou rasovou problematikou stojí za zmínku, že Evropané se na jih Afriky paradoxně dostali dřív než v současnosti dominantní černošské obyvatelstvo, takzvaní Bantuové. V době, kdy se na jih afrického kontinentu dostali nejprve Portugalci a potom Nizozemci, tam samozřejmě domorodé obyvatelstvo žilo. Nazývali se Koikoinové, Nizozemci jim ale začali říkat Hotentoti, což je termín, který se dnes už nepoužívá, jelikož vyvolává negativní konotaci.

Původní obyvatelé nicméně nejsou klasičtí černí Afričané, z rasového hlediska nejsou ani bílí, ani černí. Jsou to „křováci“, jinak také Bushmani, a jsou podobní například Aborigincům v Austrálii. Primárně totiž také byli lovci a sběrači.

Dodnes tihle lidé tvoří zásadní populační segment obyvatelstva například Namibie nebo Botswany. Teprve až s velkým trekem došlo k tomu, co z našeho pohledu dominuje problémům Jižní Afriky, tedy střetávání životů menšinového bílého – zato politicky i ekonomicky nejsilnějšího – a většinového černošského živlu.

Jenom abych si to srovnala: Apartheid začíná rokem 1948. Ty jsi ale zmínil, že některá systémová nastavení, jako třeba vystěhovávání obyvatelstva do vzdálenějších míst nebo zákon z roku 1913, který upravoval možnosti vlastnictví půdy, začala už dávno předtím. Klasifikování rasy potom přichází po volbách 1950, následuje jeho dlouhé trvání a v roce 1994 jdou Jihoafričané k volbám. Volební proces dohromady trval čtyři dny a byl to obrovský přelom nejen pro Jihoafrickou republiku, ale také pro svět. Jak tohle zasadit do celosvětového kontextu?

Jsme ještě pořád na začátku devadesátých let, v jejich první polovině, a to je alespoň z mého pohledu ten magický okamžik. V té době se zdá, že svět se po konci studené války, která regionem Jižní Afriky sice nerezonovala tak intenzivním způsobem jako střední Evropou, ale přesto tam byla citelná, mění opravdu dynamickým způsobem k lepšímu.

Připomněl bych rok 1989, pád Berlínské zdi, rozpad Sovětského svazu, události mimo jiné v Československu v letech 1991 a 1992… Útok Iráku Saddáma Husajna na Kuvajt a zcela vzorovou reakci mezinárodního společenství. Tehdy v Radě bezpečnosti Organizace spojených národů všechny mocnosti jednoznačně identifikují Irák coby agresora a státy přijdou přepadenému Kuvajtu na pomoc. Stejně jako Somálsku, které se zhroutí. Do tohoto kontextu tedy krásně a naprosto organicky zapadá i konec režimu apartheidu v Jižní Africe.

V téhle souvislosti bych si dovolil některé záležitosti podepřít několika málo jmény – nebo lépe daty. V roce 1993 Nelson Mandela a jeho protějšek Frederik Willem de Klerk, politický vůdce bílé menšiny, dostali Nobelovu cenu za mír. Neboť to, co způsobili primárně v Jižní Africe a díky čemuž tam nedošlo k žádnému obrovskému krveprolití, zkrátka bylo hodné ocenění.

O rok později, v roce 1994, Nobelovu cenu za mír obdrželi Jásir Arafat, Šimon Peres a Jicchak Rabin, což značí počátek usmíření mezi Palestinci a Izraelci, Židy. Čili když jsem mluvil o optimistické atmosféře začátku devadesátých let, i tohle k tomu patřilo. A teď, zhruba po třiceti letech, můžeme sledovat, nakolik se ty pozitivní věci přetiskly do reality.

Nerostné bohatství a lidská jinakost jako prokletí

O tom se určitě ještě pobavíme. Teď se ale zastavme u termínu apartheid. My jsme si řekli, co bylo předtím i jak dopadly volby v devadesátých letech. Pojďme si nicméně rozebrat a lépe pochopit, co znamená systém apartheidu.

Může to mít buď zcela jednoduchou, nebo naopak velmi komplikovanou definici. V češtině se termín apartheid používal, když se hovořilo o systému rasové segregace. V angličtině slovo apart znamená odděleně.

Zajímavé je, že jedna z mnoha představ o tom, co a proč apartheid měl být, může dodnes řadě lidí znít pokud ne sympaticky, tak alespoň